Erasmus ve Slovinsku byl můj již druhý. V rámci bakalářského studia jsem vyjela do norského Osla, kde jsem studovala na pedagogické fakultě kurz The Aesthetics of Daily Life. Byla to pro mne výborná zkušenost. Samotný kurz byl velmi inspirativní. Hned v prvním týdnu jsme například připravovali cirkusové vystoupení pro děti z mateřské školy. Teorii jsme propojovali s praxí, navštěvovali školy, společně pracovali na projektech, jednou jsme i vystavovali svá díla z bloku umění s oficiální vernisáží, nebo vymýšleli rozhlasovou hru. Potkala jsem tam mnoho zajímavých lidí mezi svými spolužáky ale i profesory, kteří byli ve všem velmi vstřícní. Tato tří a půl měsíční zkušenost mi dala opravdu mnoho. A když jsem se hlásila na navazující magisterské studium, byla jsem rozhodnutá, že pokud mě přijmou, vycestuji znovu alespoň na rok. A povedlo se. Erasmus se změnil na Erasmus +, a tím pádem jsem měla tu možnost podat si přihlášku a mít naději. Vybírala jsem zemi, kde výuka probíhá v angličtině a Slovinsko mě zaujalo nejvíce. Zajímalo mne, jak moc jsme si podobní, jestli je jejich kultura hodně ovlivněna divokým Baklánem, a taky Maribor je přeci jen o kousek blíž k moři.

Studium jako takové probíhalo povětšinou konzultacemi s profesory a psaním seminárních prací a následovné presentování, zakončené testem. Tři předměty jsem plnila se slovinskými studenty, kdy dva z nich byly v angličtině a jeden byl ve slovinštině s tím, že profesorka s námi komunikovala v angličtině. Tento předmět byl v letním semestru, kdy už jsem slovinštině více rozuměla. Co se týče právě jazyku, je také slovanský, jako ten náš a dá se mu rozumět. Některá slova jsou i úplně stejná jako naše, ale mají naprosto rozdílný význam. Například ve slovinštině se dítě řekne otrok. Každé druhé auto má na zadním skle nalepené upozornění, že je v autě otrok! Hodně legrace jsme si užili i se slovem kouřit, ve slovinštině se to řekne kadit. Nebo vítr píchá (veter piha). Další zajímavostí je, že slovinská abeceda nemá ypsilon, ve všech slovech píší měkké i – sistém, piramida, zájmena ti a mi… Někdy jsem byla velmi zmatená a v češtině chtěla všude psát Y, abych si to kompenzovala!

K porozumění slovinštině a i začlenění se do běžného života v Mariboru přispěla má praxe. Oslovila jsem jednu z mateřských škol s anglickým vedením a v průběhu dvou měsíců jsem tam docházela a pracovala s dětmi ve věku čtyři a pět let. V této třídě děti znaly anglické písničky a počítání a rozuměly anglicky, ale nemluvily. Většinou jsme se však chápali. Bylo krásné vidět tu snahu u těch malých dětí o to, abychom si porozuměli! Jak já jsem je učila anglicky, ony učily mě slovinsky.

V Mariboru perfektně funguje organizace ESN, která pomáhá studentům erasmu s vyřizováním různých formalit, radí při potížích ve škole a také připravuje kulturní program. Všichni jsou to studenti, kteří dobrovolně ve svém volném čase pracují pro ostatní. Kdykoli se vyskytl jakýkoli problém, člověk věděl, že má na koho se obrátit. Celkově můžu říct, že lidé spojení s erasmem jsou velmi vstřícní, ať už je to profesor, koordinátor nebo student.

Oba výjezdy byly skvělou zkušeností a nezapomenutelným zážitkem. Přála bych každému, aby měl možnost to také zažít. Poznat nové lidi, nové kultury, jejich životní filosofii, ochutnat cizí jídla, žít na koleji s lidmi dvanácti různých národností. Za to ten stres před zkouškami a presentacemi stojí!

Pro studentský web Chcinatf.cz napsala: Zdeňka Škopková.